Moje milé děti. Dnes vám povím pohádku, která se odehrála přesně tam, kde vítr fouká pěkně teplý a růžový. Samozřejmě též za devatero horami a šestero loužemi. Možná i nějaké to údolí a potok by se našly, ale už se mi to špatně počítá. (mapa zde)
Tak přesně tam někde žil jeden veliký pták.
Byl to veliký a krásný pták. Jmenoval se kolibřík. Někteří tvrdili, že nebyl až tak velký, ale pro nás, pro nás hmyz ... to prostě velký pták byl.
Jednou se s ním, setkala moucha, ta, co bydlí na, ech, nu, však víte kde. Neposedná moucha. Mouchy jsou už takové, pořád někde poletují a v kuse musí tím jejich sosáčkem něco ocucávat. Tož jednou vlétla do květu smyslné orchideje a spokojeně jí ocucávala pestík.Přilétl ten kolibřík, strčil svůj dlouhý zobák do květu a mouchu hrozně vylekal.
Myslela si, že jí chce tím zobákem nabodnout, ale stalo se něco mnohem děsivějšího. Z toho velikého zobáku najednou vyjel dlouhý vlhký jazyk a olízl mouše ...
...prdel.
Muška z toho byla v depresích a vylekaná. Když kolibřík odletěl, šla se uklidnit na blatouch u ospalého čápa.
Néé abyste tam, milé děti, chodily, je to tam samá pochybná existence a stejně jste moc mladé a nepustili by Vás tam!
Ale mouše už bylo víc jak půl léta a tak tam mohla. Všem okolo vyprávěla, co se jí stalo. A ostatní jí bedlivě poslouchali a nespustili z ní tykadla. V jednu chvíli se střevlík podíval na její zadek, a jak na ní zasvítilo sluníčko, objevil se lesk překrásně perleťový. Hned na to upozornil ostatní. Hovniválovi se to tak líbilo, že mouchu nechal otáčet okolo tyče a všichni jí obdivovali až do ranních hodin. Svou zadelkou jim k tomu hezky svítila jedna světluška.
Ta naše hmyzí závist je ale hrozná věc. Druhý den bylo v květu narváno, všichni ukazovali kolibříkovi prdelky a krovky a nožičky a tykadla a bůh ví, co ještě.
A stalo se, že kolibřík přiletěl a lízal a lízal, až je všechny vylízal.
Snad to vidíš :))
OdpovědětVymazatVidím včetně mapy :))
OdpovědětVymazatsuper :))
VymazatHoj Karle!
VymazatPojď si hrát! Jo v blogerovi jsem tě jmenoval do výboru :))
mrkni a ..... dopiš :D