Merklín 24. – 25.května 2014

  Tak je to tu zas, meteorologové slibují déšť a jiné sněžení. Nejlepší při dešti je se schovat pod větvemi, aby si počasí mohlo trhnout.

   Na štěstí máte mě a já Vám poradím kde. Takže hned mezi Vídní a New Yorkem je malebná obec. No jasně v Merklín! Tak tam!

   A právě zde budou místní vystavovat své botanické zázraky.

   Ti co mi nevěří tak tady pro ověření: http://www.bonsaimerklin.cz/

Pro mě je sobotní výlet jasnou volbou. 

Jo...a taky jsem slyšel, že by se tam mohl ukázat i LadyEvil, i když, kdo ví, u něj doma se mění situace jak na frontě ... z minuty na minutu :))

Ženy vs. Muži

Zdravím Vás ve spolek chlapi,

dostala se nám výzva od proradných žen. Asi na nás něco, zase jak posledně, připravují.

Chápu, že se jim po nás stýská, protože si ženy neumí svět představit bez mužů.

Poslali nám:

Žádám tímto náš výbor o zaslání odpovědi!

Váš Hlavoun nejvyšší!

1) Tužky nepotřebujeme, máme vlastní tvrdší materiál...pera ;)
2) Podmínku přijímáme, když se aspoň 1/8 ženského týmu vydrží do 1 hodiny od začátku nepodívat do zrcátka a neopravit si rtěnku nebo stíny ;)
3) Nebudeme za předpokladu, že při vstupu do bitevní místnosti nebudeme mít pocit, jako bychom vstoupili do pojízdné parfumerie ;)
4) U herního plánu nás mírně překvapil počet polí ... fakt bylo zapotřebí devíti žen, aby ho daly dohromady?:))

Za výbor Evil ♥
Za Hlavouna Hellmoon♥

Pohádka o ptákovi II

Moje milé děti. Dnes vám povím pohádku, která se odehrála přesně tam, kde vítr fouká pěkně teplý a růžový. Samozřejmě též za devatero horami a šestero loužemi. Možná i nějaké to údolí a potok by se našly, ale už se mi to špatně počítá. (mapa zde)

Tak přesně tam někde žil jeden veliký pták.

Byl to veliký a krásný pták. Jmenoval se kolibřík. Někteří tvrdili, že nebyl až tak velký, ale pro nás, pro nás hmyz ... to prostě velký pták byl. 

Jednou se s ním, setkala moucha, ta, co bydlí na, ech, nu, však víte kde. Neposedná moucha. Mouchy jsou už takové, pořád někde poletují a v kuse musí tím jejich sosáčkem něco ocucávat. Tož jednou vlétla do květu smyslné orchideje a spokojeně jí ocucávala pestík.Přilétl ten kolibřík, strčil svůj dlouhý zobák do květu a mouchu hrozně vylekal.

Myslela si, že jí chce tím zobákem nabodnout, ale stalo se něco mnohem děsivějšího. Z toho velikého zobáku najednou vyjel dlouhý vlhký jazyk a olízl mouše ...

...prdel.

Muška z toho byla v depresích a vylekaná. Když kolibřík odletěl, šla se uklidnit na blatouch u ospalého čápa. 

Néé abyste tam, milé děti, chodily, je to tam samá pochybná existence a stejně jste moc mladé a nepustili by Vás tam! 

Ale mouše už bylo víc jak půl léta a tak tam mohla. Všem okolo vyprávěla, co se jí stalo. A ostatní jí bedlivě poslouchali a nespustili z ní tykadla. V jednu chvíli se střevlík podíval na její zadek, a jak na ní zasvítilo sluníčko, objevil se lesk překrásně perleťový. Hned na to upozornil ostatní. Hovniválovi se to tak líbilo, že mouchu nechal otáčet okolo tyče a všichni jí obdivovali až do ranních hodin. Svou zadelkou jim k tomu hezky svítila jedna světluška.

Ta naše hmyzí závist je ale hrozná věc. Druhý den bylo v květu narváno, všichni ukazovali kolibříkovi prdelky a krovky a nožičky a tykadla a bůh ví, co ještě. 

A stalo se, že kolibřík přiletěl a lízal a lízal, až je všechny vylízal.

Od té doby, když nám v síti uvízne nějaká muška nebo střevlík, tak je hrozně důležité je co nejrychleji zabalit do pavučinky, aby ty perleťové vitamíny nevyprchaly a ... svačinka zůstala zdravá, čerstvá a chutná!!!